Dysartrie

Dysartrie je motorická porucha řeči. To znamená, že je narušena schopnost tvořit artikulovanou řeč, ale užití jazyka jako systému, který v sobě zahrnuje například informace o gramatických pravidlech a významech slov, nerušeno není. Pacient s dysartrií tedy nemá na rozdíl od pacienta s afázií obtíže jazykové a nemá ani narušenu schopnost rozumět tomu, co čte. Pokud pacient není schopen tvořit artikulovanou řeč vůbec, označuje se tato porucha jako anartrie.

Dysartrie vzniká při poškození motorického systému. Toto poškození může vzniknout v důsledku poškození centrálního nervového systému (od mozku samotného přes jeho dráhy, hlavové nervy) ale i v důsledku poškození nervosvalového přenosu nebo svalu samotného.

Dysartrie může vzniknou u dospělých jedinců nebo dětí náhle jako důsledek cévní mozkové příhody, úrazu hlavy, nádoru, infekčního onemocnění nebo degenerativního onemocnění. Jestliže se dítě s určitým motorickým postižením (nejčastěji dětskou mozkovou obrnou) již narodí, nebo se určité motorické postižení (nejčastěji degenerativní onemocnění) začne rozvíjet v raném dětství, označuje se tato porucha jako vývojová dysartrie.

Přestože jsme na začátku definovali, že dysartrie není porucha užívání jazykového systému, u dětí s vývojovou dysartrií (a obzvláště u dětí s vývojovou anartrií) může být jazyková porucha přítomna, a tyto děti pak vyžadují jiný velmi specifický terapeutický přístup než pacienti dospělí.

Poškození motorického systému může způsobit parézu (obrnu), poruchu tonu (svalového napětí) či poruchu koordinace artikulačního svalstva (tedy svalstva jazyka, obličeje, měkkého patra, hltanu, hrtanu). Často bývají při dysartrii přítomny poruchy polykání, které může logoped specificky zaměřenou terapií pozitivně ovlivnit (viz heslo poruchy polykání).

Příznaky (symptomy) dysartrie jsou následující: porucha artikulace (řeč může být setřelá, namáhavá, nekoordinovaná), porucha respirace dýchání (dýchání může být přerývané, povrchní, nekoordinované s tvorbou hlasu), porucha fonace tvorby hlasu (hlas může být zcela nepřítomen, může být drsný, přiškrcený, nepřirozeně tichý, hlasitý, kolísavý), nosní rezonance (vzduch při řeči uniká nosem a řeč tak nabývá nosový, huhňavý charakter), prozódie (narušeno může být řečové tempo, rytmus, frázování, přízvuk).

Jak je patrné, dysartrie je komplexní porucha, která vyžaduje komplexní terapii, která nikdy není zaměřena výlučně na samotnou poruchu artikulace (v tom se terapie dysartrie liší od terapie dyslalie). Terapii dysartrie provádí vždy klinický logoped, někdy ve spolupráci s foniatrem (např. při současné přítomnosti poruchy hlasu). Prognóza úpravy onemocnění je závislá na mnoha faktorech, mezi jinými na včasnosti logopedické intervence nebo na charakteru základního onemocnění.